Významná místa obvodu

Následující informace o některých zajímavostech Městského obvodu Plzeň 1 pochází především z neoficiální encyklopedie území obvodu a přilehlé oblasti z knihy "Bolevec a okolí" (kolektiv autorů), vydané Sdružením boleveckých rodáků v roce 1999.

Bělohorská hájovna

Byla vystavěna v roce 1854 jako hájovna městských lesů. Po několika přestavbách rekonstruována v roce 1996 pro správu městských lesů. Na jižním štítu je umístěn plastický městský znak s andělem, jaký označoval všechny budovy, určené ke správě městského majetku. Dnes je jeho odlitek matricí pro návrat těchto znamení na podobné objekty. U hájovny stojí zděná kaplička, která je údajně památkou na vojáky padlé za pruskofrancouzské války (1870 - 71).

Bolevecká borovice

Krajová odrůda borovice lesní se specifickými znaky, které jsou projevem fyziologické adaptace druhu na podmínky oblastního stanoviště. Bolevecké borovice spolu se stodskými jsou nižší a slabší než šumavské a třeboňské. Mechanicko-technologickými zkouškami bylo však zjištěno, že západočeské borovice z Plzeňska spolu se severočeskými z Jetřichovic mají dřevo mimořádně husté, nelámavé, s kolísavou objemovou váhou, ale s vynikající pevností v tlaku a rázu. Jde vesměs o stromy rostoucí v exponovaných polohách ve stejnorodých porostech většinou na skalním podloží. Souvislejší porosty bolevecké borovice jsou zachovány v přírodní rezervaci Petrovka.

Fakultní nemocnice Lochotín

Jde o jeden z nejrozsáhlejších zdravotnických areálů v celé České republice, určený pro poskytování špičkové lékařské péče obyvatelům západočeského regionu a svým pedagogickým napojením na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni i pro výchovu nového zdravotnického personálu. První etapa obsahuje vedle inženýrských sítí pavilon interních oborů 456 lůžky a byla realizována od dubna 1979 do prosince 1984. Druhou etapu tvoří komplexní ambulantní komplementy se 179 lůžky, diagnostické centrum a objekty další technické vybavenosti. Byla zahájena v dubnu 1989 a před dokončením v roce 1993 rozšířena o chirurgický komplex s 12 operačními sály a rozsáhlým zázemím.

Kostel Všech svatých

Kostel Všech svatých, stojící na vrcholku nad Roudnou v ulici Pod Všemi svatými, patří k nejvýznamnějším církevním památkám města Plzně. Původ kostela bude díky nedostatku písemných pramenů již asi navždy neznámý. S určitostí můžeme říci, že kostel byl vystavěn pro obyvatele okolních osad - Záhoří, Malic a snad i dalších, jejichž jména již nikdy nepoznáme, pravděpodobně nejpozději počátkem 13.stol., tedy ještě nepochybně ve slohu románském. Původně farní kostel, sloužící po založení nové Plzně jejím obyvatelům, poklesl po vysvěcení kostela sv. Bartoloměje na filiální. Stalo se tak roku 1322, patrony kostela byl pak řád německých rytířů.
Původní podobu kostela je možno určit jen hypoteticky. Díky nálezům druhotně použitých zaoblených kvádříků v základovém zdivu sakristie víme jen tolik, že tento pravděpodobně nevelký kostel měl polokruhovou apsidu. Mohl tedy vypadat podobně jako dodnes dochované jádro kostela sv. Jiří v nedaleké Doubravce. Ve druhé polovině 14. století byl starý kostel zbořen a nahrazen gotickou novostavbou.

Klotzova cihelna (dnes střelnice)

Bývalá kruhová cihelna Ing. Františka Klotze, která vyráběla speciální ruční cihly, zvané kanálky. Užívaly se na zvlášť důležité stavby v Plzni a také na převážnou část původní městské kanalizační sítě. Po I. světové válce cihelna zastavila provoz a označení cihel "KLOTZ" přešlo na firmu Emanuel Klotz na Košutce. U kantýny cihelny byla také restaurace, kde se dal vypůjčit klíč od rozhledny na Krkavci a při návrtu vrátit. Restaurace Na cihelně vytrvala i po zrušení cihelny a její stinná zahrada bývala vyhledávaným zákoutím. Objekty cihelny a restaurace byly odstraněny v roce 1966, v areálu byla později vybudována sportovní střelnice. V lese západně od areálu je patrné pozůstatky po těžbě cihlářské hlíny.

Křížový kámen u Dostálky

Při silnici k Záluží stojící pískovcová deska vysoká 86 cm a 56 cm široká, jejíž horní část je zakulacená. Ve středu naznačeného kruhu je mírně šikmo umístěn pozitivní reliéf latinského kříže. Spodní část je z čelní strany tvořena vysokým reliéfem rovnoramenného kříže. Takto ztvárněný křížový kámen je velice netypický, zdvojení symbolu kříže a kruhu vytváří tvar v mnohém připomínající antropomorfní stély známé především z oblastí jižní Francie a severního Španělska. Obdobné objekty se nacházejí zcela výjimečně v nevelké oblasti na pomezí okresů Plzeň - sever, Louny a Rakovník. V daném případě jsme bohužel odkázáni na pouhé dohady o jejich funkci a původu. Paralela s pyrenejskými objekty se pravděpodobně použít nedá. K takzvaným celním kolům, coby celním znamením na středověkých cestách máme minimum dobových dokladů, a tak lze jen na okraj poznamenat, že deska stojí zhruba na pomyslné hranici plzeňského mílového práva. K místu se váže pověst o vraždě řezníka či děvčete. Oběť měla v ruce svírat žemličku. Pojmenování "u žemličky" se přeneslo na okolí stanoviště. Povrch desky je silně zvětralý, přesný tvar a jemnější reliéfní prvky již, pokud existovaly, zanikly. Proto nelze ani spolehlivě odpovědět na otázku míry profesionálního kamenického zpracování. Deska je již řadu let zapsanou kulturní památkou. Tento statut nezabránil jejímu častému poškozování, několikrát byla povalena a rozlomena. Teprve poslední důkladná oprava kolektivem dobrovolných zájemců, dokončená v roce 1985, dokázala zabezpečit další existenci této cenné památky.

Lochotínské lázně

Pouze památkově chráněná empirová budova dnešního Lochotínského pavilonu připomíná zajímavou historii plzeňského lázeňství. V jejích postranních křídlech bývalo po 5 kabinách s bazénky (původně s dřevěnými káděmi), střední Síň přátelství sloužila k odpočinku a společenské zábavě po koupeli. Podél severní strany budovy bývala ještě dřevěná chodbička pro obsluhu hostů v kabinách, symetricky mimo objekt stály dvě stavby pro rašelinné koupele a kuchyni, později pro ohřívárnu vody a prádelnu. Opodál při Kotíkovské ulici byla budova vyrovnávacího vodojemu, později doplněného kotelnou. Rašelina se sem vozila z ložisek v boleveckých lesích. Další léčebnou metodou byly pitné kúry spojené s procházkami. Lázně poskytovaly služby až do 40. let 20. století, rašelinné koupele byly během 19. století zrušeny. Od roku 1919 bývala budova pronajata DTJ Košutka na zimní tělocvičnu.

Sigmondova naučná stezka

Sigmondova naučná stezka slouží k hlubšímu poznání rekreačního zázemí prvního plzeňského obvodu. Trasa měří asi 7 km a tvoří okruh s počátkem a ukončením u konečné stanice tramvaje č. 4. Počet zastávek je 15, prohlídka trvá 2 - 3 hod. Stezka byla jako první naučná stazka na území města Plzně otevřena 14. 4. 1978 k 110. výročí narození prof. Dr. Ing. Josefa Sigmonda (1868 - 1956), městského lesního hospodáře a profesora pražské lesnické fakulty. Koncepci stezky a návrh trasy, která nebyla v terénu vyznačena, připravil lesnický odborník a historik Ing. Rudolf Stolařík (1913-1991), Sigmondův žák. Trasa byla později zčásti upravena a počet zastávek zvýšen z původních 7 na 15. Stezku s vyznačením a osazením panelů se podařilo realizovat až v roce 1998 péčí ÚMO Plzeň 1 a SVSmP - oddělení městských lesů. Slavnostní otevření se konalo 24. 6. 1998.

Velký bolevecký rybník

Největší rybník bolevecké soustavy (53,3 ha), který byl založen jako první hned v roce 1460, kdy město Plzeň koupilo ves Bolevec. Běžné lidové pojmenování je Bolevák. Monumentální zemní hráz je 250 dlouhá, v koruně 8 - 10 m široká a 12 m vysoká. Na jejím východním konci je zachována původní vypouštěcí štola. Zajímavá je také budova na hrázi, která bývala příbytkem městského myslivce (správce okolních lesů a rybníků) a zřejmě také základnou pro lovy plzeňského představenstva a honorace. Někdy se uvádí též jako rybárna. Jádro stavby je pozdně barokní asi z poloviny 18. století. V roce 1997 byla citlivě rekonstruována s použitím stavebně historického průzkumu Ing. Jana Anderleho. Nyní slouží jako sídlo úseku lesů, zeleně a vodního hospodářství Správy veřejného statku města Plzně. Na hrázi a pod cestou k Bílé Hoře je porost dubů, z nichž tři duby letní, staré asi 400 let, jsou od roku 1987 chráněny jako památné stromy. Mají obvody kmenů 705, 570 a 460 cm.