Rozhovor: V divadelní produkci jsem se našel, říká Michal Jančařík
Je Plzeňák každým coulem a bydlí v obvodu plzeňské Jedničky. V Plzni žije už 48 let, narodil se na Slovanech, dětství prožil na Borech a na Lochotíně, aby se v dospělosti přestěhoval na Roudnou, na kterou nedá dopustit. Řeč je o moderátorovi Michalu Jančaříkovi, jehož mohou diváci už několik let vídat v pořadu Ztráty a nálezy, který vysílá regionální ZAK TV. Taktéž jej znají z Českého rozhlasu Plzeň nebo jako moderátora mnoha akcí na západě Čech. Michal Jančařík zároveň od roku 2003 organizuje koncerty v plzeňských synagogách a divadelní festival na zámku v Nebílovech. Asi nejvíce lidí jej však zaregistrovalo už dříve na TV Nova, kde se objevoval v Počasí a Snídani s Novou, a to už od roku 2000.
Michal Jančařík se podílí na pořádání řady kulturních akcí v regionu. Snímky: Archiv M. Jančaříka
Michale, jaké jsou vaše současné aktivity?
Asi nejvíc času věnuji poslední léta divadlu. Už moji prarodiče, Alena a Rudolf Jančaříkovi, hrávali v plzeňské činohře a táta Petr Jančařík hrával, ještě když jsem byl malý, v Divadle pod lampou a pak i leckde jinde. Poslední dobou ho můžete vídat třeba v Plutu na Doubravce. Takže divadlem jsem prostě šmrncnutý. Dělám ovšem produkci.
To o vás asi ví málokdo. O jaká představení jde?
Začalo to před pěti lety, kdy v plzeňském Divadle J. K. Tyla končilo představení Enigmatické variace. To jsem zbožňoval a stejně to měli i moji kamarádi, kteří v něm excelují, hovořím teď o Martinu Stránském a Honzovi Maléřovi. S Variacemi jsem je měl asi třikrát na svém divadelním festivalu v Nebílovech a divákům se to moc líbilo. Tak jsem si řekl, že si zkusím vzít Variace na sebe, koupil jsem licenci a představení dnes jezdí po republice.
Jakou máte odezvu?
Kde kluci hrají, tam jsou lidé nadšení a fascinovaní. Je to fenomén, který letos v červnu slaví dvanáct let od premiéry. Dělá mi radost být u něčeho, co má smysl.
To zní moc dobře…
Ano, speciálně v Plzni je tahle chytrá, vtipná, ale chvílemi i mrazivá hra tak trochu kult. Jsou tu lidi, co ji viděli třeba desetkrát.
Máte ve své „stáji“ i nějaké další hry?
Ano, je tu ještě Milion. Ten vznikl tak, že jsem požádal svého přítele, plzeňského herce, režiséra a autora Vildu Dubničku, aby mi napsal pomyslné Enigmatické Variace 2. Stalo se, je to tedy kus opět pro dva herce a Milion nakonec hrají Hynek Čermák s Vláďou Polívkou a já můžu říct, že to je opravdu vydařené. Máme všude narváno, to je sen každého producenta.
Když připočteme divadelní festival v Nebílovech, který děláte skoro dvacet let, zdá se, že jste se v produkci našel.
Dá se to tak říct a vždycky jsem k tomu tíhnul. Třeba v plzeňských synagogách jsem za posledních dvacet let udělal nějaké dvě stovky koncertů, ale i tak mě divadlo láká asi o něco víc. I když musím poznamenat, že Velká synagoga je po tříleté rekonstrukci opravdu nádherná a oslnivá a časem se tam asi ještě vrátím.
Ale nejste jen v zákulisí. Diváci regionální TV ZAK vás vídají i před kamerou, kde máte svou vlastní talkshow Ztráty a nálezy.
To je pravda. A jsem za tuhle příležitost moc rád. Můžu moderovat svůj vlastní pořad a zvát si do něj lidi, kteří mě zajímají. Mám v tomhle úplnou důvěru a svobodu a jsem za to moc vděčný. Je to tedy jiné, než interpretovat informace o počasí nebo být součástí velkého pořadu jako Snídaně s Novou na velké televizi. Tam jste totiž spíš tak trochu dělník. Tady na TV ZAK jsem víc sám za sebe. Navíc studio v Plzni je bezbariérové.
Ve studiu. Michal Jančařík se moderování nevzdal ani poté, co skončil na invalidním vozíku. Na regionální TV ZAK má svou vlastní talkshow Ztráty a nálezy, kam si zve zajívavé hosty. Na snímku s fotbalistou Pavlem Horváthem.
Televize Nova snad není bezbariérová?
Samozřejmě že je a také tam ke mně byli maximálně vstřícní. Bylo neuvěřitelné, jak se za mě postavili, když jsem se na podzim 2016 dostal na vozík. Hned na jipku, kde jsem dva měsíce bojoval o život, jsem dostal od šéfů Novy vzkaz, že se mnou počítají, ať na tom budu zdravotně jakkoli. Neumíte si představit, jak ohromná vzpruha to pro mě byla. Byl to impuls k tomu, abych se o život rval. Na to nikdy nezapomenu.
Proč už tedy na Nově nepůsobíte?
Vrátil jsem se tam a po úrazu ještě moderoval sport a Polední zprávy. Takhle jsem tam fungoval dalších pět let a bylo to pro mě nesmírně důležité, protože kolem sebe jsem viděl, že vozíčkáři ztrácejí práci, vztahy, rodiny… Všechno má ale svůj čas a já jsem se chtěl posunout jinam. Dělám teď, co dělám, a jsem s tím velmi spokojený.
V televizi jste nicméně zůstal. Nejen na TV ZAK, diváci vás dnes mohou slýchat i v dokumentech na České televizi.
To je taková moje zamilovaná činnost. Namlouvat české znění dokumentů je vážně úžasná práce, která mě obrovsky baví. Česká televize má zpravidla skvělé dokumenty a já to vnímám tak, že mohu být součástí té špičkové filmařiny. Dokumenty jsem začal namlouvat až s vozíkem, protože v tom mi nijak nepřekáží. A konečně jsem také více využil svůj hlas, který mi Pánbůh dal do vínku.
S Českou televizí jste spolupracoval už před lety. Sedm let jste natáčel oblíbený pořad Cyklotoulky. Jak na to vzpomínáte?
To bylo skvělé období. Natočili jsme přes 300 dílů, sjezdili republiku křížem krážem. Jsem moc rád, že jsme od loňska navázali podobným formátem s vozíkem, jsou to takové bezbariérové toulky, „Bezba města“, co teď v létě poběží v televizi. Je to pro mě sice hodně náročné, ale věřím, že to má smysl.
K Cyklotoulkám jste vydal i cykloprůvodce Šumavou, Českou Kanadou a také jižní Moravou. Plánujete něco takového i dál?
Zatím ne, ale na Šumavu jsem se nedávno tak trochu vrátil. Namluvil jsem totiž audioverzi krásné knihy Národní park Šumava – 30 let. Byla to pro mě čest a vlastně i taková libůstka, moc jsem si to užil.
Zdá se, že toho máte opravdu hodně. Co děláte, když máte zrovna volno?
Snažím se být právě na té Šumavě. Tam to miluju. Ale Plzeň mi taky vyhovuje. Je to takové naše malé velké město. Osobně mám moc rád centrum a samozřejmě tu naši Roudnou, vždyť tam jsem už dvacet let.
Je něco, co byste Plzni vytknul?
Tak například místo pro vozíčkáře v Novém divadle. Za poslední řadou vedle technické režie. Nic nevidíte a slyšíte tak akorát pokyny z režie. Ale slyšel jsem, že prý se divadlo zpřístupní i spodem a vzniknou místa pro vozíky vpředu, na to se moc těším. U nás na Roudné mě dráždí odkladiště aut u kurtů Prazdroje, kde začíná neplacená zóna. To je ostuda. Doufám, že na to se taky někdo z povolaných míst zaměří. Ale jsou to vlastně celkem drobnosti. Mám to tu rád!
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Právě teď mě nejvíc zaměstnává divadelní festival v Nebílovech, který bude tradičně koncem srpna. Tak se přijeďte podívat, je to působivé, zadní křídlo zámku dělá představením přirozenou kulisu. Vždy tam vládne moc příjemná atmosféra.
Na koho se letos můžeme těšit?
Třeba na Simonu Stašovou, Mirka Etzlera, Terezu Kostkovou, Aleše Hámu, Nelu Boudovou, Vandu Hybnerovou, Ondru Vetchého a spoustu dalších.
A na jaké představení se vy osobně těšíte nejvíc?
Asi na představení Tik tik z dílny Laurenta Baffiea, které už jsme měli zařazené loni, ale kvůli hlasové indispozici Terezy Kostkové bylo bohužel zrušeno. Tik tik je taškařice, která vypráví o šesti lidech s různými tiky, kteří se sejdou v čekárně u psychiatra. Je to velká sranda a já myslím, že ani jedno oko nezůstane suché.
Miroslava Vejvodová
.
Mgr. Michal Jančařík
- narodil se 10. července 1975 v Plzni do rodiny moderátora a herce Petra Jančaříka
- vystudoval Katedru andragogiky a personálního řízení na FF UK
- v roce 1998 začal působit jako moderátor, diváci jej mohli vídat na Primě a od roku 2000 v Počasí na TV Nova; na Nově působil dohromady 20 let
- jeho vášní je cestování, vydal tři knižní průvodce
- natočil přes tři sta dílů pořadu Cyklotoulky, který nejprve vysílala TV Barrandov, poté Česká televize
- v roce 2016 se kvůli komplikacím po operaci ocitl na vozíku, po čase se však vrátil k moderování a organizování kulturních akcí
- v regionální TV ZAK má svou vlastní talkshow Ztráty a nálezy, kam si zve zajímavé hosty
- věnuje se dabingu, namlouvá dokumenty pro Českou televizi
- podílí se na organizaci kulturních akcí v plzeňských synagogách a na zámku v Nebílovech
- má ženu a dvě dcery
.
Rozhovor s Michalem Jančaříkem vyšel ve třetím letošním čísle zpravodaje Plzeňská Jednička na str. 10 a 11.
Sdílet
