Reportáž: Nejen práce, ale i skvělý tělocvik. To je sekání trávy kosou

Dříve zcela běžné, dnes spíše raritní. Řeč je o sekání trávy kosou, které se však v posledních letech těší stále většímu zájmu, a to třeba i díky akcím podobným té jako na Jedničce, nebo řadě soutěží, které se dnes v tuzemsku konají. „Počet soutěží roste, ročně je to už kolem čtyřiceti klání,“ říká sekáč František Baloun. K sekání kosou se dostal už jako kluk, dnes žije v Plzni, ale vyrostl na statku v jižních Čechách, kde měla rodina menší hospodářství. „Trávu jsem sekal už v deseti letech,“ vzpomíná.

V roce 2006 se zúčastnil soutěže Kosafest v Horšově u Horšovského Týna a poté i dalších akcí, na nichž se seznámil s dalšími stejně naladěnými lidmi. Sekání kosou přerostlo v srdeční záležitost a také originální pohybovou aktivitu. „Při sekání kosou musí člověk zapojit celé tělo. Jenom rukama to nejde, to by byl každý za chvíli vyřízený. Někteří to přirovnávají ke cvičení tai-chi, já to přirovnávám k hodu oštěpem – k tomu také nemůžete použít jenom ruku, je třeba zapojit celé tělo. A také musím zopakovat, že sekání kosou je nejen práce, ale zároveň skvělý tělocvik a rekreační aktivita. Navíc nepotřebujete žádnou elektřinu ani benzin, neděláte hluk,“ vysvětluje Baloun, který se dnes věnuje i školení začátečníků.

„Důležité jsou tři faktory. Dobře naklepaná kosa, její správné postavení na kosišti a v neposlední řadě technika – kosa se musí držet těsně nad zemí, musíte jet v takovém oblouku. Když je to moc z výšky, zaseknete se do země nebo se vám tráva bude shýbat,“ popisuje Baloun a ukazuje pravidelný pohyb zprava doleva.

Jeho kolega František Šmolík pak přítomným vysvětluje, jak se správně naklepává kosa. „Je to základ,“ podotýká s tím, že dobře naklepat kosu zabere tak hodinu a půl. Za jak dlouho bude potřeba ji naklepat znovu, záleží na mnoha faktorech. „Jak je tráva stará, jestli jsou tam dřevnaté stonky, také můžete zajet do mraveniště, to kose nesvědčí,“ pokračuje Šmolík.

Během akce konané poslední červnové pondělí zamířily na Sylván i děti z blízkých škol – z 81. MŠ a ze 7. ZŠ a MŠ. Některé viděly kosu poprvé v životě. František Šmolík jim vysvětlil, že kosou lze sekat nejen trávu, ale třeba i mladé stromky. Ukázal jim též, jaké druhy kos existují a jak se naklepává ostří.

„Na vsi dříve sekal každý, i ženy a děti,“ přitakali si sekáči. Podle nich není důležité odvést práci co nejrychleji, ale hlavně kvalitně. „A užít si to, v dnešní době je to parádní relax,“ míní Baloun.

Květnatá louka v Božické ulici na Sylvánu byla založena v roce 2020. Zdejší travnatou plochu oživila výsadba typu tzv. České květnice. „Travnaté cesty sečeme intenzivně, aby tudy mohli procházet lidé. Samotnou luční směs však sekáme pouze jedenkrát až dvakrát do roka a loni jsme ji poprvé pokosili,“ uvedla vedoucí Odboru životního prostředí a dopravy ÚMO Plzeň 1 Romana Tomašuková. Díky správné technice sekání se rostlinky na květnaté louce zase vysemení a ta bude po čase opět hrát všemi barvami. Když půjde vše podle plánu, sekáči louku znovu posečou na podzim.

 
František Šmolík ukazoval přítomným, jak se naklepává kosa.

Zdejší květnatou směs tvoří luční květiny a traviny, přičemž květiny jsou zde v osmdesátiprocentním zastoupení. Roste zde např. divizna černá, jetel luční, kopretina bílá, mateřídouška vejčitá, svízel bílý, modřenec tenkokvětý a další druhy květin. Letos tam převládají kopretiny a jetel. Zbývajících dvacet procent směsi pak tvoří traviny.