Městský obvod Plzeň 1
ÚvodŽivot v obvoduAktuálně z obvoduOhnivé peklo, apokalypsa. Tak popisují zásah v Hřensku hasiči z Bílé Hory

Ohnivé peklo, apokalypsa. Tak popisují zásah v Hřensku hasiči z Bílé Hory

Je pátek 29. července, horký letní den. Oči obyvatel celé republiky se už téměř týden upínají k severním Čechám, kde hoří národní park České Švýcarsko. Na pomoc tam vyrážejí nejen profesionální hasiči, ale i stovky dobrovolníků ze všech koutů republiky. Janu Dominovi, veliteli hasičů z Bílé Hory, zvoní tento podvečer telefon, přičemž z úst ředitele územního odboru Plzeň Pavla Musila vyslechne prosbu o pomoc.


Zásah nebyl jednoduchý. Komplikovaly jej vítr a vysoké teploty. Všichni hasiči popisovali také silný zápach.

„Bylo to hodně narychlo, ale domluvili jsme se a hned druhý den v půl čtvrté ráno nás osm chlapů odjelo do Hřenska,“ popisuje Domin. Kolem sedmé hodiny dorazili do hlavního seřazovacího štábu, kde dostali úkoly, a zhruba za hodinu už byli v terénu, v oblasti cirka půl kilometru od německých hranic. Tam se podle jejich slov odehrávalo doslova ohnivé peklo.
„Byla to lesní apokalypsa. Bylo nám zle, když jsme tu zkázu viděli. Já jsem dělal jedenáct let u profesionální jednotky a přes třicet let jsem velitelem dobrovolných hasičů a něco takového jsem ještě nezažil,“ vzpomíná Domin. Podobně hovoří i další členové jednotky. „Televizní záběry vypadaly hrozivě, ale na místě to bylo ještě tisíckrát horší. Kdo to neviděl, těžko si to dokáže představit,“ říká dobrovolník Karel Kural.
„Bylo to rozhodně největší zásah, jakého jsme se kdy účastnili,“ přitakává jeho kolega a kamarád Jan Domin ml. Zároveň popisuje, že proti hasičům hrála řada faktorů, např. vysoké teploty, žádný déšť nebo silný vítr, který oheň neustále rozfoukával. „Nejhorší byly kořenové požáry, kvůli nimž začalo znovu hořet na místě, které jsme třeba už před třemi dny uhasili,“ říká Domin ml. a jeho kamarád Karel pokračuje: „Roli hrála i velká členitost a špatná dostupnost terénu a jeho obrovská rozloha. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, viděl jsem jenom spálenou krajinu bez zvířat, holé pláně a zničené cesty. Bylo to hodně depresivní,“ podotýká Kural.
Hasiči z Bílé Hory zasahovali v Hřensku pět dní, jeden z nich se zranil, ale naštěstí to spravily tři stehy. „Bylo to náročné jak fyzicky, tak psychicky,“ říká Domin st. a v souvislosti s tím si vybavuje, když jejich jednotka zasahovala před třemi lety u požáru lesa pod vrchem Krkavec u Plzně. „To bylo také obtížné, ale požár v Hřensku byl mnohem horší. Nedejbože, aby bylo něco takového u nás na Šumavě,“ lomí rukama.
I když byl zásah v Hřensku komplikovaný, dobrovolníci z Bílé Hory se snažili udržet si i v těžkých chvílích dobrou náladu. „Byli jsme ubytovaní v jednom evakuovaném hotelu, kde bylo bílé povlečení i ručníky. Asi si dokážete představit, jak to tam vypadalo, když jsme přišli z venku,“ smějí se.
Nejrozsáhlejší lesní požár v Česku se rozhořel v neděli 24. července. Hasiči ho uhasili po téměř třech týdnech. Na zásazích se podílely jednotky profesionálů i dobrovolníků z celé republiky.

Smutný pohled na spálenou krajinu.

Karel Kural v terénu. "Kdo to neviděl, těžko si to dokáže představit," řekl.

Snímky: JSDH Bílá Hora

Poslední aktualizace: 22. 9. 2022, Miroslava Vejvodová


COVID-19

Aktuální opatření – informace pro občany